Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je,

bude podoben muži bláznivému,

který postavil svůj dům na písku.

Ježíš k tomu dodává: „A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ Toto je Ježíšova výstraha. Je řečena stručně: dům padl a jeho pád byl veliký. Proč padl tento dům lidského života? Byl postaven na písku svých snů, svých plánů, svých nároků... Nebyl postaven na skále, kterou je Kristus a Jeho evangelijní požadavky. Nestačí je ale jen slyšet, je nutno je realizovat.

Ježíš tuto potřebu realizovat Boží slovo připomenul, když žena ze zástupu zvolala: „Blahoslavený život, který tě nosil...“ On řekl: „Blahoslavení jsou ti, kteří slyší Boží slovo a vykonávají ho.“ (Lk 11,27n)

Plnit Boží přikázání je těžké pro toho, kdo má ducha světa. Stávají se mu břemenem, které se od sebe snaží dřív nebo později odhodit. Avšak člověk, který se upřímně obrátil a na první místo postavil Ježíše a kvůli Němu i každodenní řád modlitby, ať je to muž či žena, dostávají milost, že je jim plnění Božích přikázání doslova radostí. Dokonce i v největším utrpení a pokořování jsou spojeni s Ježíšem a při tom všem prožívají hluboký pokoj, který svět dát nemůže.

Shrnutí Božích přikázání i přikázání Ježíšových je v modlitbě Otčenáš, v prosbě: „Buď vůle Tvá.“ K této prosbě patří i ochota zříkat se své vůle. Pokud konáme vůli Boží, skutky takto vykonané, i když jsou nejmenší a nejnepatrnější, zůstávají po celou věčnost jako poklady, které rez nekazí a zloději nevykopávají. Základem našeho duchovního života je, abychom si denně dokázali vyčlenit čas k modlitbě. Proto je tak důležité zachovávat svatou hodinu i modlitební zastavení. Bůh nám pak dá světlo i sílu, abychom Ježíšova přikázání nejen poznávali, ale je i plnili.

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 7,26