Největším dobrodiním je, když nám Bůh dá milost, abychom mohli být tupeni, nespravedlivě podezíráni a káráni, být ponižováni pro Jeho jméno. Tím vším z lásky k nám prošel před námi Pán Ježíš. On byl úplně nevinný. On však všem odpouštěl a za všechny se modlil.

Jde o jedno – vytrvat s Ježíšem opuštěným, nezůstávat ani v sebemenší hořkosti vůči žádnému člověku, neustále se vzájemně povzbuzovat a připomínat si: Jakého ducha máme mít! Ano, Ducha Kristova, který je tichý a pokorný. Je třeba se stále před Bohem pokořovat vcházením do pravdy o sobě: Kolik jsme udělali svévolností, kolik to bylo kritických myšlenek a slov, kolik nevěry, kdy jsme jednali bez Boha, jen podle svého rozumu, svých citů a svého dobra. Kolik jsme trpěli ne za prosazování Božích věcí, ale jen svých představ! Život utíká. Žádný den se už nevrátí. Co jsme zaseli ve víře, je zaseto.

Zůstat s Ježíšem, neopustit Ho, znamená znovu a znovu vysvlékat starého člověka, tedy starý, přirozený, lidský způsob jednání a přijímat Ježíšův. Ježíš se stal bezbranným Beránkem vedeným na zabití. On říká i nám: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ (Mt 16,24) Času je opravdu málo. Kéž nás tomu Matka Boží vyučuje a chrání.

Stáhnout: Co je největším dobrodiním?