„Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám,

se budou snažit vejít, ale nebudou moci.“

Toto je Ježíšova odpověď na otázku, když procházel městy a vesnicemi k Jeruzalému, a přitom učil. Kdosi mu řekl: „Pane, je opravdu málo těch, kteří budou spaseni?“ Na to dal Ježíš odpověď o úzkých dveřích, které vedou ke spáse. To je slovo života, které si budeme připomínat po celé dva týdny. Po tomto slovu života následuje: „Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: ‚Pane, otevři nám,‘ tu on vám odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste!‘ Pak budete říkat: ‚Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!‘ On však odpoví: ‚Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.‘ Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“ (v. 25-30)

Ježíš mluví o úzkých dveřích a říká, že musíme vyvinout určitou snahu, abychom těmito úzkými dveřmi vešli. Je zajímavé, že říká: „Mnozí se budou snažit vejít, ale nebudou moci.“ To pak vysvětluje v další části rozhovoru. Totiž snaha těch, o kterých je řečeno: „Neznám vás, odkud jste,“ byla vynaložena už v nevhodném čase, až po tom, co odmítli možnost v čase nabízeném k pokání, tedy ke změně myšlení a přijetí Ježíšových pravidel do svého osobního života. Oni dokonce tloukli na dveře a hlasitě volali: „Pane, otevři nám.“ Dveře už ale byly zavřeny. Čas pokání byl utracen, člověk si nenašel čas na Boha a na svou duši a najednou přišel konec, smrt. Ježíš dvakrát opakuje: „Neznám vás, odkud jste.“ A dodává: „Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.“ Ukazuje tím, kde skončí takový život bez Boha. Tam, kde je pláč a skřípění zubů.

Bůh k nám mluví různým způsobem. I událostmi, které jsou kolem nás, i těmi, které se týkají zvláště dnes celého lidstva. Bohužel mnozí mají oči a nevidí, mají uši a neslyší. Proč? Prorok vysvětluje: „Protože otupělo jejich srdce.“ Tedy příčinou je tupost, čili tvrdost srdce k vlastní spáse i k spáse svých bližních. Nemáme roztrhnout svá roucha, tedy pouze zevnějškově konat pokání, ale máme roztrhnout své srdce. Tedy dát prostor, aby do něj mohl vejít Ten, který si už na kříži nechal probodnout srdce i své nohy a ruce a který za naši spásu prolil všechnu svou krev, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Kdo však nevěrou a lhostejností Ježíše odmítá, nejvíc škodí sám sobě. Tato škoda má dopad na celou věčnost! Duch svatý nás usvědčuje, v čem je hlavní vina. Je to nevěra v Krista. „Hřích je v tom,“ říká Ježíš, „že nevěří ve mě.“ Nevěra je spojena s tím, že přijímáme ducha tohoto světa, jeho myšlení. Proto si musíme uchovat víru v Krista, v níž je nové myšlení. Ona je klíčem, abychom v hodině smrti mohli vejít úzkými dveřmi do věčného štěstí. Pokud jsme tento klíč víry zahodili, je třeba ho hledat. Kdo upřímně hledá, ten najde. Ježíš říká: „Hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno, proste a bude vám dáno.“ Ale musíme hledat včas a tlouct rovněž včas. Pokud stále odkládáme pokání na zítřek, Bůh nám už nemusí dát zítřejší den.

Stáhnout: Rozjímání nad Lk 13,24