Východním patriarchům a biskupům

                                   Reforma papežství

Podstatou papežství je ochrana apoštolské víry a ochrana mravů. Papež v prvním tisíciletí nezasahoval do vnitřních věcí jednotlivých církví. Každá církev si řešila liturgické, duchovní i disciplinární otázky sama.

Důležitá problematika, týkající se např. herezí, se řešila na ekumenickém koncilu. Platnost ekumenických koncilů byla podmíněna podpisem přítomných biskupů a rovněž podpisem papeže. Na prvním koncilu v Niceji (325) byla odsouzena hereze arianismu. Bylo zde 318 biskupů. 2 kněží zastupovali papeže Silvestra. Od roku 325 do roku 337 proběhlo několik místních synodů, na nichž se východní biskupové postavili proti Niceji. Po smrti Konstantina Velkého (337) začal jeho syn Konstancius násilně prosazovat arianismus. Západní církev i císař Konstant, jeho bratr, byli věrni Niceji. Roku 350 Konstant zemřel, a císař Konstancius začal tvrdou unifikaci celé říše, tedy i Západu, vnucováním arianismu. Proti arianismu nejvíce bojoval alexandrijský biskup Atanázius a později svatý Basil Velký. Většina východních biskupů odpadla k arianismu. Císař nutil i papeže Libéria zaujmout pozici proti pravověrné Niceji, ten odmítl, a byl poslán do vyhnanství. Avšak nezůstal zde věrný v boji jako Atanázius, nechal se císařem zlomit. Ariánská hereze skrytě popírala podstatu spasitelné víry, a to Kristovo Božství. Tentýž duch neoarianismu ovládl koncem 20. století celou západní církev skrze tzv. historicko-kritický přístup k Božímu slovu.

Na Chalcedonský koncil (451) poslal papež Lev dopis, kterým se postavil proti herezi monofyzitismu. Většina biskupů vyjádřila souhlas: „Toto je víra otců, apoštolů... Svatý Petr promluvil Lvovými ústy“.

Boj za pravověrnost pokračoval dál, proti herezi apolinarismu a nestorianismu (koncil v Efezu, 431), monofyzitismu (koncil v Chalcedonu - 451, Cařihradu - 553), monotheletismu (Cařihrad, 680). Současně na Západě probíhal boj proti donatismu, priscilianismu, pelagianismu. Ve sporu o monotheletismus se roku 634 papež Honorius I. sjednotil s postojem Konstantinopolského patriarcha Sergia. Byl za to jako kacíř, 42 let po své smrti, koncilem odsouzen: „Neboť jsme v jednom jeho listě Sergiovi shledali, že schvaloval jeho bezbožné teorie (monotheletismus)“. Rozhodnutí koncilu podepsal papež Lev II. V roce 649 císař Konstantin II. nutil papeže Martina akceptovat herezi monotheletismu. Papež ihned svolal synod, na němž byla tato hereze odsouzena. V roce 653 byl zajat a odvlečen do vyhnanství, kde zemřel jako pravdivý svědek (martyr) víry.  

V druhé polovině prvního tisíciletí začalo být papežství vnímáno jako centralizace jurisdikční moci nad jednotlivými patriarcháty a církvemi. Západ se více a více držel různých předpisů vydaných papežem. Východní církve se držely svatých kánonů. Jsou to výroky sedmi ekumenických koncilů, některých místních synodů a svatých otců. 

Spory mezi Východem a Západem měly svůj kořen v mentalitě. Západní myšlení bylo ovlivněno římským právem, východní - filosofiemi. Věroučné spory byly jen záminkou k rozdělení (filioque, nošení plnovousu kněžími, kvašené a nekvašené chleby...). V roce 1054 vyvrcholilo toto napětí, které trvalo několik století, v církevním rozkolu Východu od Západu.

Petrova služba:

Ježíš řekl Petrovi: „Ty, až se obrátíš, posiluj své bratry“ (Lk 22,32)

„Ty jsi Petr, to je skála, a na té skále zbuduji svou církev a brány pekelné ji nepřemohou“ (Mt 16,18).

Vzkříšený Kristus se třikrát ptal Petra, zda Ho miluje, pak dodal: „Pas moje beránky, pas moje ovce.“ (J 21,15-19)

Na přehnané zdůrazňování Petrovy autority Západem platí slova svatého Basila: „Jediná a skutečná pravá hlava udržující nás všechny ve svornosti s bližním je Kristus.“

Po celou historii církve papežství chránilo křesťany před herezemi. Kolaps papežství nastal až vinou posledních dvou papežů, Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Oba, z důvodu herezí, vyloučili sami sebe z církve. 1.5.2011 Benedikt vyhlásil beatifikaci apostaty Jana Pavla II., a tím na sebe stáhl Boží anathemu dle Gal 1,8-9. Nastal stav sedes vacantis (uprázdněný stolec). Papež touto beatifikací postavil na oltář církve ducha antikrista – „ducha Assisi“. Kněží, kteří s ním tvoří jednotu, udělují svátosti neplatně, a to je velmi vážná záležitost. Řešením není zrušit papežství, které Kristus svěřil apoštolu Petrovi, řešením je papežství obnovit. Jak tento proces realizovat?

1)    Provést pravdivou diagnózu současné krize církve a papežství.

2)    Stanovit pravdivou prognózu.

Západní katolická církev ve své hierarchii i se svými teology zradila podstatu víry a mravů. Sama na sebe uvrhla Boží klatbu za neo-ariánské hereze – takzvanou historicko-kritickou interpretaci Písma svatého a za idolatrii – otevření se úctě k pohanským démonům (Nostra aetate) skrze „ducha Assisi“. Ovocem je pedofilie a homosexualita v řadách kněžstva a neschopnost bránit základní pravdy víry a morálky. Je proto nutné vyjít z římského Babylonu, který odmítá spasitelné pokání, a vejít do nového Jeruzaléma. V Jeruzalémě zemřel na kříži za naše hříchy Jednorozený Syn Boží Ježíš Kristus a rovněž zde třetího dne reálně a historicky vstal z mrtvých. 50. den seslal Ducha svatého na apoštoly shromážděné v Jeruzalémě. Ať pravoslavní biskupové zvolí ze svého středu takového biskupa, který je vyzkoušen v boji s herezemi, s idolatrií (duchem Assisi) i s duchem světa. Tento biskup, ať se stane pravdivým nástupcem apoštola Petra a ať rovněž přijme jeho jméno jako Petr II. Tím bude ukončen stav sedes vacantis, který oficiálně započal dne 1.5.2011. Ti západní biskupové, kteří se spojí s novým, pravověrným nástupcem Petrovým i s pravověrnou tradici církve, jak východní tak západní, ať se odřeknou ducha hereze a synkretismu a vyznají pravou víru, kterou hlásali apoštolové. Tím se po tisíci letech, ne jurisdikčně, ale duchovně, východní a západní církev znovu sjednotí. Ti, kteří zůstanou v duchovním Babylonu herezí a idolatrie (duch Assisi), zůstávají pod prokletím. Obnovení papežství i změna sídla z Říma do Jeruzaléma, je gestem ukazujícím, že nejde o obnovení jurisdikční či politické moci, ale o službu ustanovenou k ochraně podstatných pravd víry, kterou západní církev v poslední době zradila. Jde o věčnou spásu nesmrtelných duší.

Možnost obnovit papežství má už jen východní církev. Co pro to může učinit Byzantský katolický patriarchát se svými 7 biskupy? Může nabídnout program obnovy:

1)    Iniciovat hierarchii k pravdivému pokání a pak k boji za čistotu víry a mravů proti současným herezím, proti duchu Assisi, proti demoralizaci a duchu světa.

2)    Iniciovat pravdivou reformu církve na bázi návratu ke zdravým kořenům obrácení, pokání a pravdivého následování Krista. Vymítit z církve filosofování, psychologizování a teoretizování! Je třeba se místo zdůrazňování zavádějících polopravd zaměřit na nejpodstatnější věci, a těmi je spása duše a připravenost každého dne na smrt, soud a věčnost.

Christos voskres! Voistinu voskres!

                                                                                 + Eliáš

                                                    patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

                                                   + Metoděj OSBMr                     + Timotej OSBMr

                                                                       biskupové-sekretáři

                                                                                                                                             Lvov, Ukrajina, 22.2.2012

Kopie:

-       Katolickým biskupským úřadům Západu

-       Prezidentu Ruska, poslancům Dumy

-       Prezidentu a vládě Řecka

-       Prezidentu Ukrajiny a poslancům parlamentu