Juvenilní justice – zločinný byznys s dětmi

Do mezinárodního občanského hnutí „Ruské matky“ patří 76 rodin z 22 zemí, které utrpěly ze strany mašinérie sociálního patronátu, jenž ničí v první řadě šťastné rodiny. Podle slov Iriny Bergset, koordinátorky hnutí „Ruské matky“, mnoho z těchto matek (a otců) mají za to, že svět čelí „nějakému novému fenoménu – masovému kradení dětí dobrým rodičům a jejich přerozdělování do jiných zemí“. Tato domněnka byla potvrzena i specialistkou občanského centra právních expertíz a legislativní činnosti, doktorkou práv a kriminalistkou, Helenou Timošinovou. Prohlásila, že „takovéto skutky, vzhledem k jejich širokému výskytu a stupni společenské nebezpečnosti, lze již nazvat novým druhem trestné činnosti.“ http://www.rg.ru/2012/04/27/syezd.html

Je důležité si uvědomit, že za dětmi jsou obrovské toky finančních prostředků. Doktor sociologie, Johan Beckman, říká: „Sociální pracovníci často prodávají odebrané děti soukromým firmám, které se zabývají přerozdělováním dětí. Za jedno dítě firma může dostat několik stovek euro denně!“

Juvenilní justice je jedním z druhů nestydatého byznysu s dětmi na utrpení a slzách jejich otců a matek. Západ už plně pocítil její ničivé následky:

* Francie - od roku 1957 byly odebrány 2 miliony dětí od normálních rodičů,

* Norsko - v roce 2011 sociální orgány odebraly z naprosto zabezpečených rodin 12.492 dětí. Statistický úřad Norska uvádí, že každou hodinu je v zemi odebráno 1,4 dítěte;

* Finsko - za uplynulý rok bylo odebráno 16.500 dětí z úplných rodin. Podle známého aktivisty za lidská práva, Johana Backmana, mají finské rodiny ze zákona povinnost předat sociálním pracovníkům klíč od bytu, aby usnadnily odebrání dětí. V monstrózním útlaku ze strany státních orgánů, policie a sociálních pracovníků se spontánně utvořil strašný „finský protest“ proti sociálnímu patronátu: v zemi Suomi roste počet rodinných sebevražd, když sociální služba vylamuje dveře bytu, aby odebrala děti.

Otcové a matky, kteří ztratili své děti, protestují proti politice odebírání dětí rodičům. Obyčejní Evropané, bohužel, zůstávají k tomuto problému lhostejní. Západní občané se za 30 let propagování juvenilních technologií v jejich zemích už smířili s právní normou, že jejich potomci nepatří jim, ale státu a území, kde se narodili, nebo kde mají bydliště. 

Zdroj: http://ruskline.ru/analitika/2012/09/29/radi_lyubvi_k_nashim_detyam/