Další oběť finské juvenilní justice: Rusce Albíně Kasatkinové odebrali dvě děti

Vztahy mezi Ruskem a Finskem se opět zaostřili. A znovu kvůli zničeným rodinám. Již po x-té ruským ženám, které žijí ve Finsku odebrali děti.

Tentokrát přišlo neštěstí do domu Anastásie Zavgorodné a Albíny Kasatkinové. Orgány péče zničily jejich rodiny, které byly až do té chvíle úplně harmonické. 29leté Anastásii Zavgorodné vzali čtyři děti, včetně týdenního(!) nemluvněte, a její vrstevnici, Albíně Kasatkinové, dvě. Důvod byl stejný: údajně jsou děti doma bity. Obě matky kategoricky popírají, že by na své děti pozvedly ruku.  

6letého syna Lukasa a 5letou dceru Vivian odebrali Albíně Kasatkinové... na základě telefonického udání manželky jejího ex-manžela. Nová „milá“ ex-manžela řekla, že Albína trestá své děti řemenem. To však bylo ještě v prosinci loňského roku. Proč orgánům péče trvalo devět měsíců, než se rozkývaly, nikdo nechápe. A samotní sociální pracovníci nic vysvětlují.

Nicméně jednali velmi rychle: přišli do školky, vzali Vivian (5) a Lukase (6) a okamžitě je předali do pěstounské rodiny. Zpočátku na měsíc, ale brzy termín prodloužili na dalších třicet dnů. Nová finská „máma“ už měla dvě své děti a dvě adoptované. Teď má tedy již čtyři „cizí“, za něž jí stát platí hodně peněz.

Podle oficiálních doporučení finského Ministerstva zdravotnictví z roku 2010 jsou ruští rodiče označeni ve Finsku jako nebezpeční pro své děti. Ministerstvo zdravotnictví Finska se domnívá, že v Rusku se dokonce „doporučuje systematické tvrdé bití dětí“, které se údajně v Rusku netrestá. Proto v případě stížnosti sociální službě, když matka nebo otec rodiny jsou Rusové, Ministerstvo zdravotnictví Finska DOPORUČUJE všechny děti z takové rodiny odebrat okamžitě a automaticky. Bez soudu i vyšetřování. 

Rozhodnutí o odnětí dětí a jejich izolaci od ruské matky Albíny Kasatkinové přijala sociální pracovnice Helsinek Tarja Pelkonen sama, bez šetření nebo soudního řízení, pouze na základě toho, že matka dětí je Ruska.

Rozhovor Kasatkinové s pracovnicemi sociálních orgánů se odehrál v kuchyni.

- Ptali se mě jenom na jednu věc: jestli biji děti - řekla Albína. - Odpověděla jsem, že nic takového jsem nedělala. A řemen jsem v ruce nikdy nedržela.

Rozhovor se sociálními pracovníky trval krátce. Na policii, kam Albínu předvolali, byla vyslýchána důkladněji.

- Tam se mě ptali, jaký postoj mám k dětem, co dělám, když se nechovají správně, jak je trestám apod. Odpovídala jsem, že je nebiji. Synovi, například zakážu několik dní jezdit na kole, to ho vždy rozesmutní. S dcerou to je jednodušší: na chvíli se urazí, a pak na všechno zapomene.

- Podařilo se vám přesvědčit policii a sociální pracovníky?

- Domnívám se, že ano, protože mě už více nepředvolali.

- A jaké byli jejich další kroky?

- Budou mít ještě další rozhovor s mým synem, bude to potřetí. A pak rozhodnou, co budou dělat dál. Prognóza není žádná, pobyt dětí v pěstounské rodině prodloužili na třicet dní, ale jsem ráda, že mohu vidět děti nejen pod dozorem, ale také o víkendech.

Albína s dětmi žije na okraji Helsinek, téměř na předměstí. V jejím nejbližším okolí jsou obecní budovy, kde se usadilo mnoho Rusů. Podle finských standardů jsou byty skromné, ale v Rusku by byly považovány za luxusní. Kasatkinová žije v prostorném domě se dvěma ložnicemi, obývacím pokojem odděleným od kuchyně zdí, a s velkým balkonem. Světlé a útulné. V přízemí je prádelna a sauna, které užívají všichni obyvatelé podle harmonogramu.

Mnoho sousedů brzy zjistilo, že Albíně odebrali děti. Byli velice překvapeni: Kasatkinová na ně nikdy nedělala dojem neadekvátní ženy.

V Rusku se k tragedii Kasatkinové postavili různě. Na internetových fórech ji začali obviňovat, že odešla do Finska za sladkým životem a zradila vlast. Našli se takoví, kteří byli v překvapeni, že manžel Albíny byl z Indonésie.

Ve skutečnosti Kasatkinová přišla do Helsinek před osmnácti lety, když jí bylo teprve jedenáct. Rodiče ji přivezli s bratrem do Finska, protože jejich otec byl ruský Fin. Albína se učila ve finské škole, pak v obchodní akademii a stala se ekonomkou. Plynule mluví finsky a její způsob života se prakticky neliší od obvyklého způsobu života v této zemi. Pouze pasy má dva - ruský a finský. Stejné je to s jejím synem Lukasem, ale Vivian Albína chtěla vyhotovit ruské občanství 27. října, kdy dceři bude pět let. Nestihla to.

Byt Albíny je prázdný. Na postelích leží plyšové hračky: U Vivian sluníčko, u Lukase medvídek. V matčině ložnici je malá kytara, na které se syn učil hrát. Stůl a parapety jsou přeplněny hračkami, na zdi na chodbě jsou obrázky. Jenom dětské hlasy tu není slyšet...

Takových srdcervoucích případů je na tisíce. Budeme k jejich bolesti lhostejní? Zítra to může potkat i nás! Budeme čekat pomoc a soucit, ale dočkáme se jich? Každý takový případ je výkřikem a výzvou: „Vyjděme ze svého individualizmu!!! Postavte se za Boha a za děti!“

Zdroj: http://ruskline.ru/monitoring_smi/2012/10/08/u_russkih_materej_otnimayut_detej_po_specialnoj_nacprogramme_finlyandii/